duch holčičky
Je tomu asi rok, co jsem bydlela sama v našem bývalém bytě a spala u mě mamka s malou sestrou. Odjížděly ode mě brzy z rána, dřív než jsem vstávala, a tak jsem ani nevylézala z postele. Sice mně vzbudily, když se chystaly odejít, ale hned jsem se zase vrátila k slastnému spánku. Ovšem po chvíli jsem se opět vzbudila, protože jsem zaslechla otvírat skříň co stála naproti mé postele a malou škvírkou mezi víčky jsem zahlédla sestru jak tam pro něco šmátrá a vypadalo to, že tam snad dokonce i vlezla a chtěla se zavřít. Přišlo mi to zvláštní, protože v naší skříni nikdy nebylo tolik místa aby se tam mohl někdo schovat. Ale já byla rozespalá a tak jsem se jen zeptala: „Vy jste ještě tady? Běž, ať na tebe mamka nečeká.“ Asi po půl hodině jsem se vzbudila a došlo mi, že ta holčička, co lezla do skříně nebyla moje malá sestra. Pro jistotu jsem zavolala mamce a ujistila jsem se, jestli se náhodou pro něco nevracely. Celé ráno jsem byla jako vyměněná. Věděla jsem, že to bylo velice zvláštní a že to nebyl jen sen. Přes den jsem měla divný pocit, že se mnou doma není jen obvyklý spolubydlící, co byl s námi už od nepaměti a dělal mi společnost i když jsem se ho jako malá bála. Ale ten den jsem doma cítila i tu malou holčičku.
Nerada chodím spát, když je mi nablízku nějaký duch, kterého neznám, ale holčička očividně ze skříně nechtěla. Tak jsem ji nechala a noc jsem přečkala v obýváku. Druhý den jsem vstala a šla na toaletu, ale čekalo mně nemilé překvapení, když jsem otevřela dveře od záchodu a tam našla mého starého přítele. Asi si dovedete představit jak jsem se zatvářila při představě, že bych měla jít na záchod, když už je někým obsazený. Nemilosrdně jsem ho vyhnala a nechápala, proč se tam schoval. Během dne jsem pochopila, že se ti dva před sebou schovávali navzájem. Přítel mi řekl, že nechce aby se potkali. Holčička potřebovala pomoct a on, že by ji mohl vylekat.
K večeru už jsem to nevydržela a měla nutkání jít si s malou návštěvnicí promluvit. Zavřela jsem se s ní v pokoji a nechala zhasnuto. Sedla jsem si na postel a chvíli čekala jestli se objeví sama. Po chvíli jsem cítila, jak si sedla vedle mě a čekala co bude. Opatrně jsem jí řekla: „ Neměj strach, tady ti nikdo neublíží a ani nemůže. Proč jsi za mnou přišla? „ Holčička mlčela, ale věděla jsem, že potřebuje pomoct. Řekla jsem ji, že budu v kuchyni a kdyby chtěla, že může přijít.
O něco později, když jsem seděla za kuchyňským stolem, pocítila jsem přítomnost holčičky. Přišla za mnou a sedla si naproti. „ Proč jsi tady?“ ptala jsem se jí.
Byla to malá blondýnka v bílých letních šatičkách. Mohlo jí být tak 6 možná 7 let a vypadala zmateně. Chvíli mlčela a pak mi vyvstaly její slova a potíže. Ukázala mi jak zemřela. Vypadalo to jako nějaká autonehoda, ale ona v autě neseděla. Nevěděla jsem co říct a tak jsem do toho skočila rovnýma nohama. „ Takže víš, že jsi mrtvá. A vidíš nějaký náznak světla nebo něco takového? Víš kam máš teď jít?“ Holčička kývla. „ Ano světlo vidím a vím, co dělat, ale ráda bych se ještě rozloučila s maminkou. Nemůžu ji nikde najít.“ Přemýšlela jsem proč jí její strážný anděl nepomohl, ale Išturiel mi řekl, že je to pro mě. Musím ji pomoct já.
Chvíli jsem přemýšlela, „ Víš, někdy stačí, když na člověka nebo nějaké místo pomyslíš a prostě tam jsi. Zkus to. Přej si být s maminkou a představ si jak ji objímáš a jsi s ní.“ V tu chvíli holčička zmizela a ze mě spadla veškerá úzkost a strach, který prožívala holčička. Oddychla jsem si, ale v tom se zase objevila a na tváři se jí rozlil nádherný úsměv. „ Funguje to! Našla jsem ji. Děkuji,“ oznámila mi nadšeně a objala mně. Bylo to nádherné objetí. Necítila jsem její dotek, ale energii, kterou ke mně vyslala a já začala plakat štěstím. Nemohla jsem unést to štěstí a lásku která z holčičky pryštěla a tak jsme se jí nechala pohltit. Když zmizela, ten pocit radosti stále přetrvával a já si uvědomila, proč mi byla dána možnost si tohle prožít a pomoct malé dušičce z její trýzně. Byl to zážitek, který ve mně zanechal hlubokou stopu a díky němu jsem pochopila, že se jich nemusím bát. Že vše kvůli čemu tady jsou a proč nás někdy obtěžují je, že hledají pomoc. A tím, že jdou za určitými lidmi, jim dávají šanci pochopit některé situace a můžou jim dát odpovědi na otázky jež lidi tíží.
Tímto chci znovu poděkovat této krásné dušičce a hlavně Univerzu že mi dalo tuto zkušenost. Děkuji.